Stíhači nad Finskem

6. března 1943, Jappila

První bojový let na messerschmittech! Hlídka nad Kaltinem proběhla ve velmi špatném počasí, takže na žádného Rusa jsme nenarazili. Jeden z messerschmittů měl technické problémy, ale skupina nakonec v pořádku přistála.

21. března 1943, Jappila

Dopravní DC-2 letěla pro munici na letiště Kilpasilta, tři mersu letěly jako doprovod. Let proběhl přes špatné počasí v poklidu, dopravák přistál v Kilpasiltě a vrátil se s nákladem bezpečně do Jappily. Bohužel jsme přišli o jeden messerschmitt, který kvůli technické poruše havaroval.

8. dubna 1943, Jappila

Patrola v prostoru Vaskelova, kde byly hlášeny ruské letouny. Po chvíli hlídkování jsme narazili na skupinu jaků, pilotovaných velice kompetentními piloty. Boj se naštěstí odehrával ve výšce kolem 5km, kde měly naše mersu výkonnostní převahu. Po několika minutách kroužení, stoupání a neúspěšných útoků shora to dostal jeden jak naplno a začal hořet. Druhý jak se vzápětí srazil s messerschmittem, ani jeden pilot nevyskočil. To nám pro dnešek stačilo, otočili jsme se domů.

24. dubna 1943, Jappila

Při hlídkování dvojice Bf 109 východně od Leningradu jsme nenarazili na žádný letoun nepřítele. Cestou zpět jsme ale nad Finským zálivem zaznamenali ruské dvouplošníky útočící na lodě. Ve vzduchu byli i rudí stíhači, jednu stíhačku jak jsme poškodili palbou při nenadálém útoku. Okamžik překvapení byl ale ztracen, odpoutali jsme se proto na plný plyn z boje.

Pekka Viiala, Lasse Keikkonen a Simo Häyhä obdrželi Medaili svobody 2. třídy.

10. května 1943, Jappila

Start proti ruskému náletu na Pölläkkälä. Poté, co jsme málem napadli dva vlastní junkersy, jsme nedaleko Pölläkkälä našli skupinu bostonů doprovázenou laggy. Po několika útocích z převýšení jsme sestřelili dva bostony a tři stíhačky. Jeden z mersu byl poškozen obrannou palbou, a tak jsme se vrátili zpět. Osamělý pilot na hurricane ještě zbytek bostonů pronásledoval až nad Leningrad, ale žádný se mu už sestřelit nepodařilo.

26. května 1943, Jappila

Doprovod průzkumného junkersu nad Finský záliv, Leningrad a Kapitolovo proběhl v poklidu, nenarazili jsme na letouny nepřítele. Cestu nám ale “zpříjemňoval” místy dost hustý ruský flak.

Lasse Keikkonen a Pekka Viiala obdrželi Medaili svobody 1. třídy.

14. června 1943, Jappila

Opět jsme doprovázeli průzkumný junkers, který si potřeboval nafotit několik míst v okolí Leningradu, hlavně město Puškin, pojmenované asi po slavném ruském básníkovi. Dnes jsme měli štěstí, protože jsme sice na Rusy narazili hned dvakrát, ale pokaždé jsme je uviděli dřív, než oni nás. Nejprve se objevila dvojice LaGG-5, jejichž piloti šli bez váhání do čelního útoku. Bylo to dost nepříjemné, ale vyhnuli jsme se a naše Bf 109 získaly po několika obratech navrch. Oba Rusy jsme sestřelili během minuty. Po několika dalších minutách jsme narazili na další dvojici letadel, tentokrát jaky. Tyto stroje manévrovaly velice ostře a jejich piloti šli okamžitě po nás. Špatně jsme si je rozdělili, takže na jednoho jaka šly dva naše messerschmitty. To vedlo ke katastrofě - ruský jak jsme sice sestřelili, ale jeho číslo vzápětí bez váhání sestřelilo jednoho z našich, který musel skákat. Ruský Jak-9 zmizel v oblačnosti a už jsme ho neviděli.

22. června 1943, Jappila

Dnes jsou to přesně dva roky, co začala Pokračovací válka. Leningrad je stále v obležení, ale fronta se prakticky nehýbe. Starost nám začínají dělat nové typy ruských stíhaček Jak a La, které se svými výkony vyrovnají našim mersu. Naštěstí úroveň ruských pilotů je stále dost nízká. Patrola východně od Leningradu nás přivedla až nad Ladožské jezero. Horní vrstva oblačnosti byla asi kilometr pod námi, mraky zalité sluncem poskytovaly nádhernou podívanou. Nenechali jsme se ale úplně unést a pečlivě jsme sledovali okolí. Kromě občasných pozdravů od ruského flaku jsme ale neviděli nic. Když jsme se po klesání v nízkém letu přihnali k letišti, uviděli jsme kousek opodál dva kontakty. Dal jsem svému mersu plný plyn a začali jsme je dotahovat. Podle siluety to byly migy. Rusové nás ale spatřili, přidali taky a klidně nám odstoupali do mraků. Proletěli jsme mraky a pátrali po nich, ale nenašli jsme je. Byl jsem vzteky bez sebe. Po přistání prvního messerschmittu začal jeho pilot hlásit do rádia, že po něm někdo střílí z lesa. A opravdu, hlídky na letišti vzápětí zajaly posádku sestřeleného Il-2, která se skrývala mezi stromy na okraji letiště.

Lasse Keikkonen obdržel Kříž svobody 4. třídy. Simo Häyhä obdržel Medaili svobody 1. třídy.

7. července 1943, Suulajarvi

Dnes mechanici připevnili na naše mersu 250kg bomby. Útok na přístav v Leningradu proběhl přes hustou palbu flaku úspěšně, tři lodě dostaly přímý zásah a hořely, když jsme hnali naše letouny na plný plyn zpět nad moře. Poblíž Revonnenä jsme narazili na dvojici La-5. Oba nepřátele se po krátkém boji podařilo sestřelit, ale zaplatili jsme to ztrátou jednoho messerschmitta, kterému se po zásahu z ruských kanónů zlomilo křídlo, pilot sice stihl vyskočit, ale padl do zajetí. Dvojice Bf 109 ještě na zpáteční cestě objevila nepřátelské A-20, dva z nich byly rovněž sestřeleny.

19. července 1943, Suulajarvi

Zoufalý nedostatek letounů způsobil, že k dnešnímu doprovodu německých Ju 87 jsme do vzduchu poslali i kořistní ruský LaGG-3. Štuky kroužily nad Aleksandrovkou a bombami i kulomety ničily svůj cíl. Žádný Rus je v tom nerušil, kromě flaku, až do doby, než přiletěl jeden Il-2. Náš LaGG-3 ho okamžitě napadl, ale palba nebyla příliš účinná. Účinná byla naopak palba zadního střelce Il-2, takže lagg musel nouzově přistát na louce u nedaleké vesnice.

Perttu Jalovaara obdržel Kříž svobody 4. třídy.

19. srpna 1943, Suulajarvi

Let DC-2 do Rualampi dopadl katastrofou. Ruští stíhači se sice neobjevili, ale posádka dopravního letadla při klesání k letišti špatně odhadla výšku, letoun zachytil křídlem o vrcholky stromů a rozbil se v lese. Všichni na palubě zahynuli.

24. srpna 1943, Suulajarvi

Útok na nákladní vlak u Seluoskoi byl úspěšný, přes zuřivou palbu flaku z vlaku i z nedalekého letiště naše 250kg bomby zasáhly naplno cíl. Od cíle jsme se odpoutali na plný plyn a v mírném stoupání jsme sledovali požár a další exploze mezi vagóny. Při návratu zpět jsme z výšky napadli skupinu ruských laggů, po několika minutách boje jsme nárokovali tři sestřely, jeden messerschmitt s poškozeným motorem musel přistát nouzově.

Pekka Viiala obdržel Kříž svobody 4. třídy.

1. září 1943, Suulajarvi

Doprovázíme průzkumného junkerse nad Sverdlovskoje, počasí je dost mizerné, jestli tam něco nafotí, bude to zázrak. Nad Leningradem nás vítá ruský flak, skrz hustou oblačnost jsme stěží schopni rozpoznat, kde jsme. Slunce zapadá, je to nádhera…

22. září 1943, Suulajarvi

Patrola jižně přes Finský záliv nás přivedla do okolí Hevaa, v oblasti byl ale klid. Opakovaně jsme klesali pod vrstvu mraků a stoupali zase zpět, ale žádné Rusy jsme ve vzduchu nenalezli. Dvakrát jsme šli na plný plyn po dvojici kontaktů, ale pokaždé to byly jen německé Fw 190. Jeden z fockewulfů s volacím znakem Havran 2 hlásil do rádia několik sestřelů, ale my jsme ve vzduchu prostě nepotkali živou duši. Nakonec se jeden z našich pilotů neudržel a postřeloval aspoň postavení ruského flaku.

6. října 1943, Suulajarvi

Hlídka severozápadně od Leningradu. Letí s námi dvojice Fw 190 od Luftwaffe, ale Němci se táhnou pomalu vzadu, nakonec je ztrácíme a hlídkujeme sami. Nad Leningradem po nás pálí ruský flak, po chvíli nás to přestává bavit a letíme na severovýchod, kde jsou hlášeny ruské bombardéry. Ty jsme nenašli, ale nad pobřežím jsme zpozorovali skupinu šesti ruských stíhačů na P-39. Využili jsme plně převahu výšky a moment překvapení, sestřelili jsme během chvíle pět Rusů, poslednímu se podařilo někde ztratit. Dnešní let byl velký úspěch.

17. října 1943, Suulajarvi

Doprovod německých bitevních Fw 190 skončil nad Finským zálivem rvačkou s šesticí rozzuřených ruských La-5. Ruští stíhači byli agresivní, jejich dvojice se navzájem kryly, byl to náš zatím nejtěžší boj. Sice jsme čtyři z nich nakonec sestřelili, ale ztratili jsme přitom dva vlastní letouny. Ukázalo se, že v menších výškách jsou La-5 našim messerschmittům rovnocennými soupeři a výsledek boje záleží na taktické situaci a schopnostech pilotů.

6. listopadu 1943, Raulampi

Doprovod Ju 88 při náletu na vlakové nádraží v Leningradu. Start byl ještě před rozbřeskem, takže viditelnost byla mizerná. Nabrali jsme kurz nad Leningrad a snažili se neztratit bombardéry. Kus od cíle se motaly dvě skupiny ruských stíhačů, které si nás ani bombardérů naštěstí proti tmavé obloze nevšimly. Bohužel po otočení zpět Rusové naše junkersy zpozorovali a vrhli se na ně, takže jsme se na ně na oplátku vrhli my. Dva stíhači proti šesti, boj trval několik minut, sestřelili jsme tři La-5 a pak jsme se vrátili beze ztrát do Raulampi.

23. listopadu 1943, Raulampi

Útok na ruské kaťuše asi 40km na jihovýchod od Raulampi byl úspěšný, zničili jsme bombami a kanóny několik raketometů, Rusové se museli stáhnout.

Lasse Keikkonen obdržel Kříž svobody 3. třídy.

10. prosince 1943, Raulampi

Hon na torpédové čluny na Ladožském jezeře. Štuky své bomby odhodily mimo, a tak jsme sklonili čumáky našich mersu a zaútočili na čluny sami. Tři čluny se podařilo potopit palbou. Při přistání na letišti došlo ke katastrofě - jeden z messerschmittů zůstal trčet na dráze a další letoun do něj ve velké rychlosti vrazil. Oba piloti na místě zahynuli.

26. prosince 1943, Raulampi

Jsou Vánoce a konečně napadl sníh. Útok na nepřátelské kolony u Dubrovky proběhl bez zvláštních událostí. Bitevní Fw 190 přiletěly v pořádku nad cíl a několik minut útočily bombami, raketami a kanóny. Nepřátelská protiletadlová obrana byla slabá, ruští stíhači se neobjevili.

7. ledna 1944, Raulampi

Přehoupli jsme se do nového roku 1944. Situace je čím dál těžší, máme nedostatek pilotů i letounů, zatímco nepřítel je každým dnem silnější. Útok na přístav v Kronstadtu byl úspěšný, dvě nákladní lodě dostaly přímý zásah, vrátili jsme se bezpečně na letiště. Jeden z pilotů při přistání zavadil vrtulí o zem, ale udržel kontrolu nad letounem a setrvačností zajel s letounem na kraj letištní plochy.

25. ledna 1944, Raulampi

Doprovod dopravního DC-2 probíhal v poklidu až do okamžiku, než jsme narazili na skupinu ruských A-20 doprovázenou jaky. Zatímco náš dopravák urychleně vyložil náklad v Jappile a vrátil se do Raulampi, bojovali jsme s ruskými bombardéry a stíhači. Během několika minut boje jsme sestřelili čtyři Rusy, ale zaplatili jsme to ztrátou dvou vlastních messerschmittů, oba piloti zahynuli.

Pekka Viiala obdržel Kříž svobody 3. třídy.

3. února 1944, Raulampi

Počasí nám nepřálo, ale přes hustou oblačnost jsme startovali hledat vlaky v okolí Rosmittaly. Skutečně jsme v okolí jeden vlak našli, po útoku bombami jsme za sebou na kolejích nechali zničené a hořící vagóny. Přes snahu ruského flaku jsme se v pořádku vrátili do Raulampi.

Perttu Jalovaara obdržel Kříž svobody 3. třídy.

26. února 1944, Raulampi

Sníh roztál překvapivě brzy, v krásném ránu letíme patrolovat za linii fronty. Po asi 20 minutách letu jsme dostali zprávu, že k říčnímu přístavu v Pölläkkälä letí skupina ruských letadel. Hnali jsme se tam a po chvíli jsme se přiblížili na dohled. Nad Pölläkkälä už kroužili Rusové a střílela protiletadlová obrana. Ve střemhlavém letu jsme padali na Rusy a podařilo se nám zasáhnout jeden doprovodný jak. Vzápětí jiný jak sestřelil messerschmitta. Další messerschmitt zasypal palbou jeden z útočících bombardérů, ale zavadil o něj křídlem, kusy obou letounů se zřítily do lesa. Rusové ztratili několik dalších letounů díky protiletadlové palbě, ale přístav byl prakticky zničen.

5. března 1944, Petajarvi

Start proti ruskému náletu na Sakkolu. Po chvíli kroužení jsme objevili ruské bombardéry doprovázené jaky. Ruští stíhači náš okamžitě zatáhli do boje, takže jsme nemohli zasáhnout proti bombardérům. Ztratili jsme jeden messerschmitt, Rusové jeden jak.

18. března 1944, Petajarvi

Útok na ruský konvoj na Ladožském jezeře byl úspěšný, dvě lodě dostaly přímý zásah 250kg bombami. Sotva jsme stihli dokončit útok, a už tu byly dva jaky, které sestřelily našeho mersu. Jiný Bf 109 vzápětí sestřelil jaka, další Bf 109 do jiného jaka v plné rychlosti narazil, oba letouny zmizely ve velké explozi. To oběma stranám stačilo, odpoutali jsme se z boje.

10. dubna 1944, Petajarvi

Hlídka v prostoru Uglovo, severovýchodně od Leningradu, proběhla bez jakýchkoliv událostí. Žádný Rus se ve vzduchu neobjevil, jen ruský flak na nás tu a tam vypálil několik ran.

24. dubna 1944, Petajarvi

Útok na továrnu v Imeni Morozova, doprovázeli jsme pětku německých Fw 190. Němečtí piloti letěli se svými fockewulfy zatíženými 500kg bombami relativně pomalu a nízko, což nám nečinilo žádnou radost, ale let k cíli proběhl v klidu. Němečtí bitevníci svůj cíl zasáhli přesně, továrna na několik místech hořela. Když se k nám přiblížily od jihu dva ruské jaky, dali jsme se s nimi okamžitě do boje. Piloti ale nebyli žádní zelenáči, takže boj dopadl nerozhodně - jeden poškozený fockewulf a jeden poškozený jak.

1. května 1944, Petajarvi

Doprovázeli jsme dopravní DC-2 do Suulajärvi a zpět. Asi v polovině cesty jsme zahlédli dva pomalu kroužící Rusy na La-5, opatrně jsme se k nim blížili a chystali se zaútočit, když v tom sklapla past a z převýšení na nás napadalo několik dalších ruských stíhačů. Jeden messerschmitt byl okamžitě sestřelen, další se pustily do zuřivého boje, v kterém jsme sestřelili tři Rusy, ale další mersu musel kvůli poškození nouzově přistát.

25. května 1944, Petajarvi

Start a rychlý let směrem k Kuuterselkä, kde byl hlášen ruský nálet. Ruské bombardéry už jsme nezastihli, ale stihli jsme ještě rvačku se skupinou několika jaků. Sestřelili jsme sice tři Rusy, ale sami jsme ztratili dva mersu. Ztráty začínají být neúnosné.

11. června 1944, Petajarvi

Doprovod německých Ju 87 nad Uglovo proběhl bez jakýchkoliv událostí. Když Němci zničili cíl a otočili se zpět, dostali jsme hlášku, že nepřítel bombarduje pobřeží u Jappily. Letěli jsme okamžitě tam, ale Rusové už byli pryč.

21. června 1944, Petajarvi

Opět bitevní mise, tentokrát jsme doprovázeli německé bitevní dvoumotoráky při útoku na 2. Gorodok. Po cestě nás napadla dvojice ruských La-5, oba Rusy jsme sestřelili. Po odpoutání od cíle jsme se hnali na sever podél pobřeží Ladožského jezera, kde byl hlášen ruský nálet, ale Rusy jsme už (opět) nezastihli.

Lasse Keikkonen obdržel Mannerheimův kříž 2. třídy.

9. července 1944, Kilpasilta

Přesunuli nás na letiště u Kilpasilty, povrch je špatný, dráha je krátká a stromy u letiště jsou vysoké. Už došlo k několika haváriím, ale poloha letiště je výhodná pro starty proti ruským náletům, takže tu zůstáváme. Dnes jsme doprovázeli několik německých Fw 190, které útočily na postupující ruské kolony u Oselky. Němci odvedli svoji práci precizně, ale my jsme se zatím o tisíc metrů výš potili v kokpitech v boji s několika ruskými stíhači. Štěstí dnes ale bylo na naší straně, sestřelili jsme bez vlastních ztrát tři Rusy, zbytek rychle zmizel.

17. července 1944, Kilpasilta

Opět jsme doprovázeli německé bitevníky, tentokrát při útoku na nepřátelské skladiště. Němci dnes použili 1000kg bomby, které měly na cíl zničující účinek. Během návratu zpět jsme dostali zprávu o ruském náletu asi 10km od Kilpasilty, okamžitě jsme se tam hnali a ve velké rychlosti klesali na místo hlášeného útoku. Z převýšení jsme napadli skupinu letounů Jak-9, Rusové byli zaskočeni, po krátkém boji jsme jich několik sestřelili.

12. srpna 1944, Kilpasilta

Doprovod Ju 87 nad Uusi-Puura, kde se přesouvají ruské tankové kolony. Po přeletu zálivu nás v okolí cíle napadla dvojice ruských jaků, sestřelila jeden z mersu, následně byl na oplátku sestřelen jak. Zatímco probíhala tato potyčka, štuky udělaly svou práci otočily se zpět ke Kilpasiltě.

22. srpna 1944, Kilpasilta

Hlídkujeme v okolí letišť Kilpasilta a Petajarvi, zatímco mezi nimi transportní letouny přesouvají materiál. V okolí byl klid, takže jsme se v kabinách našich mersu začínali nudit, ale pak nám asi 60km na jih ohlásili přítomnost ruských letounů. Skutečně jsme tam našli dva jaky v boji se dvěma německými Fw 190, jeden z jaků byl vzápětí sestřelen, druhý urychleně zmizel v mracích. Už jsme se začali vracet, když nám ohlásili další skupinu ruských letadel, tentokrát to byly bitevní Il-2 doprovázené stíhači La-5. Podařilo se nám získat moment překvapení a okamžitě sestřelit jeden La-5. V boji pokračujícím ještě několik minut jsme sestřelili další dva ruské stíhače, ale sami jsme ztratili dva stíhače vlastní. Vzhledem ke ztrátám přestáváme jako bojová jednotka prakticky existovat.

1. září 1944, Kilpasilta

Dnes je třetí výročí začátku Pokračovací války, máme už jen několik letounů, meleme z posledního. Hlídka nad Nizinem nás už za soumraku přivedla do boje se skupinou Pe-2 doprovázenou několika stíhači. Ve světle pozemního reflektoru jsme sestřelili celkem 6 ruských letadel, ale sami jsme ztratili dva messerchmitty i s jejich piloty, třetí mersu se zraněným pilotem musel nouzově přistát na louce.

3. září 1944, Kilpasilta

Při hlídkování nad Uglovem jsme narazili na ruského dvoumotorového průzkumníka doprovázeného několika letouny La-5. Využili jsme převahu výšky i moment překvapení a v několika minutách jsme sestřelili všechny ruské stíhače, boj nám ztěžovala jen silná vrstva oblačnosti. Průzkumný letoun se bránil zuřivou palbou, ale i tak byl rovněž sestřelen.

Po přistání jsme se dozvěděli, že veškeré bojové operace byly právě zastaveny a bylo vyhlášeno příměří!

Pekka Viiala a Perttu Jalovaara obdrželi Mannerheimův kříž 2. třídy.

statistika