Rozděl a panuj

Tato zásada pochází už ze starověku (připisuje se Juliu Caesarovi). Když jsou ti, kterým chceme vládnout, mezi sebou rozhádání a nespolupracují, vládne se jim mnohem snáz, než kdyby drželi při sobě.

A právě o naší dnešní společnosti se často říká, že je rozdělená. Ale mám pocit, že většina lidí si myslí, že se to týká jen:

• politiků (kteří mají rozeštvávání lidí proti sobě opravdu jako jednu ze svých hlavních metod)
• novinářů (kteří jsou u nás většinou jen špatně maskovanými aktivisty)
• nějakých jiných lidí

Prostě že za to může někdo jiný. Jenže tak to není, tenhle problém máme právě my, většina lidí v téhle zemi. Uvěřili jsme, že příslušnost ke skupině s nějakým (politickým) postojem (někdy i hrdě vystavovaným na obdiv) je důležitější než náš vztah k ostatním lidem, sousedům, kamarádům nebo někdy dokonce i k členům vlastní rodiny.

Co s tím?

Uvědomme si, že i ten “náš” politik je v podstatě jen nutné zlo, které má být námi voliči neustále přísně kontrolováno, nikoliv obdivováno nebo bráno jako nějaká autorita, kolem které bychom se měli semknout, navíc obvykle proti jiné skupině lidí. Pokud se identifikuji s jakýmkoliv politikem, mám veliký problém.

Nedovolme našemu stádnímu instinktu, aby nám zatemnil rozum a dehumanizoval ty, kteří mají jiné názory nebo volí jiné politiky. Hádat se kvůli politice je normální, nenávidět se, nemluvit spolu nebo dokonce schvalovat násilí je už patologie. Komu to asi prospívá?

Potřeba někam patřit je přirozená, jsme lidé. Součástí “našeho kmene” ale můžou být klidně všichni. Proto se dnes zkusme přemoct a chovat se dobře i k bližnímu, s jehož názory zásadně nesouhlasíme.